Příběh #24 – Lucinka

Lucinka. Krásná mladá dáma. Upoutaná na invalidní vozík. Nemluví, nechodí, sama se nenají.
Přitom se narodila jako zdravé miminko a zdravá byla až do roku 2013, kdy jí začala zlobit pravá nožka a začala kulhat. Ne, nezačala se u ní projevovat žádná zákeřná nemoc. Šlo by o banalitu, nebýt jednoho lékařského zákroku.

Kulhání byl prvotní problém, který chtěli Lucčini rodiče vyřešit. Ortoped naordinoval šestileté usměvavé holčičce berličky, aby nožku nezatěžovala. Lékaři chtěli její zdravotní stav ještě došetřit pomocí artrografie, která se u tak malých dětí provádí v narkóze. Už při narkóze začaly komplikace a Lucinka se začala dusit. 

Anesteziolog ovšem zavedl laryngeální masku a výkon dokončil. Nedal Lucinku sledovat na JIP, ale poslal ji na běžný pokoj a Lucinka se celou dobu dusila. Při zavádění masky pravděpodobně došlo k poranění a krvácení. Maminka několikrát upozorňovala lékaře. Ti tomu, bohužel, nepřipisovali dostatečnou váhu. Lucčin mozek utrpěl poškození v důsledku nedostatku kyslíku. Paní Romana, maminka Lucky, byla celou dobu u své holčičky.

Lucince se zastavilo srdce a musela být uvedena do umělého spánku. Byly to dlouhé týdny, kdy všichni čekali, co bude dál. Až se probrala, teprve poté začal další boj. I to, když musíte s dítětem do nemocnice na jednu, dvě noci, je docela náročná záležitost na psychiku. Jak je asi náročné, když se všechno nečekaně změní a místo jedné noci strávite po nemocnicích jeden a půl roku? Opravdu velkého člověka si žádá v této situaci nikoho nevinit a nikoho nejmenovat. Nikomu nic nevyčítat a nikoho nepošpinit. Nikoho nepomlouvat a nedělat mediální humbuk. 

Přesně to se stalo po probuzení Lucky z umělého spánku. Osmnáct měsíců na rehabilitacích, v nemocnicích, v hyperbarické komoře. Šlo o čas, protože rehabilitaci bylo nutno zahájit co nejdříve.

Hyperbarická komora pomohla Lucince znovu okysličit mozek a alepoň částečně mu navrátit některé funkce. 
Bohužel, Lucka už od toho osudného dne nepromluvila tak, jak předtím. Už se nepostavila sama na nohy. Nešla do školy s kamarády. Nehrála si s dětma na hřišti. Už se sama neoblékla. Nezvedla lžíci. Nemalovala obrázky. Nemohla běhat a smát se na celé kolo, jako všechny děti v jejím věku.

Pokud dojde u někoho k poškození mozku tak, jak u Lucky, končetiny jsou zatuhlé a v křeči. Je potřeba mnoha a mnoha hodin cvičení, aby se nožky a ručky uvolnili a svalstvo neochablo. A nestačí to udělat jednorázově. Není možné vynechat ani den. A tak den za dnem musí maminka Romana s Luckou cvičit. Den za dnem bojovat, aby Lucka zvládala alespoň nějaký pohyb a nebyla v neustálých křečích, jelikož trpí svalovou distónií, která není léčitelná. Lucinka je ovšem velmi chytrá, nastupuje nyní na střední školu. 

Přesto, že paní Romana je bývalá zdravotní sestra, všechny rehabilitační cvičení se musela naučit od fyzioterapeutických odborníků. Naučila se, aby pomohla svojí princezně.

Lucka je upoutána na invalidní vozík a potřebuje neustálou pomoc 24 hodin denně. A to je velice náročné pro její maminku. Není jediná aktivita, kterou by Lucka bez maminky zvládla, kromě spánku.
Vůči mamince Romaně máme obrovský respekt za její všudypřítomnou pokoru a sílu, i vzhledem k tomu, že s Lucinkou zůstaly na vše samotné.

Neštěstí celé situace je veliké, Lucince je dnes 16 let a od doby té události uplynulo 10 let. Život míní, osud mění. Přesto je Lucinka moc veselé povahy. Pořád se usmívá, je přátelská a má ráda své kamarády. Miluje vodu, stolní hry, procházky v přírodě, hudbu a zbožňuje zvířata. Moc by si přála asistenčního pejska, po kterém touží celý život a který by mohl být Lucce i mamince velmi nápomocný.

Tento pejsek už se narodil (24.3.2023) a momentálně prochází výcvikem. Má jméno Kapitan Kliff Royal Glade a je to labradorský retriever. Lucinka mu bude říkat Nicku kvůli snažší výslovnosti. 

Všechny vybrané peníze tedy poputují na asistenčního pejska pro princeznu Lucii, který je rezervován u spolku Pomáháme psím srdcem, z.s. Celková cena za předvýchovu a výcvik je 309 455 korun. Rádi bychom Romaně s Lucinkou přispěli co nejvyšší částkou.