O Vladimírovi Hrabcovi alias Zorrovi jste možná nedávno slyšeli i díky kampani na HitHit. Díky této kampani také Zorro podpořil děti z Jedna se počítá a souhlasil, že se stane ikonou pro naši podzimní výzvu a soutěž. Je to první český amatérský triatlonista, který letos hodlá zdolat Patagonmana – extrémní triatlon Puerto Chacabuco v Chile.
Pro vlastní představu – tento extrémní triatlon se skládá z plavání o délce 3,8 km, jízdy na kole v délce 180 km a běhu v délce 42,2 km. Jedná se o závod v extrémních horských podmínkách (kde třeba teplota vody je pouhých 12°C) a Zorro na něj nastoupí v barvách ČR jako první muž/amatér.
Proč přezdívka Zorro?
Já si tu přezdívku nevybral. Byla mi dána, když jsem se přestěhoval do malého městečka (Boskovice) a místní dámy nevěděly, jak se jmenuji. Chodil jsem si totiž pravidelně na jeden bar kupovat cigarety, a jelikož jsem nikoho neznal, s nikým jsem nemluvil a hlavně nikdo neznal mě, působil jsem asi i trochu tajemně, a proto vznikl Zorro a už jsem se ho nezbavil.
A proč sis ze všech sportů vybral zrovna triatlon a ještě ke všemu ten náročnější (Ironman)?
Osud tomu chtěl. V době, kdy jsem pracoval (vařil) v Zell am See, zde probíhalo Mistrovství světa v triatlonu a já se staral o německou reprezentaci. Takže jsem pomalu zjišťoval, co to vlastně je, ten triatlon. No a pak jsem se byl podívat na doběhnutí závodníků do cílové rovinky.
Ta atmosféra mě tak dostala a vzala za srdce, že jsem si řekl, že tohle chci jednou zažít. K tomu přibyla ještě sázka s těmi Němci, že do roka a do dne ten triatlon v Zell am See dám (IRONMAN 70,3 = half-ironman). Navíc do mě (mí, teď už velcí) kamarádi ze Slovenska hučeli tak, že nebylo cesty zpět. Závod jsem dal, i když jsem málem “umřel”, ale triatlon jsem si zamiloval. Stal se mým životním stylem a to tak, že teď už běhám i ty dlouhé extrémní ironmany. Je to asi díky mé touze jít pořád vzhůru. Snad se to někde zastaví.
A o jaké se bavíme době? Který to byl rok?
Podotýkám, že do ledna 2015 jsem kouřil a měl 120kg. Můj první kontakt s triatlonem byl v srpnu 2015 a svého prvního half-ironmana (1,9-90-21 km) jsem absolvoval v roce 2016 ve 48 letech . Předtím jsem šel jen v červenci 2016 na dva sprint triatlony (0,4-30-6 km) na Moravě.
Takhle vypadaly začátky:
Na podzim 2016 jsi dal svého prvního ironmana. Znamená to tedy rok intenzivní přípravy?
Kdepak, první rok byla příprava stylem pokus/omyl a já toho half-ironmana dal v hrozném čase a skoro poslední. Ale tam se to ve mně zlomilo a já chtěl víc a víc.
Poznámka: Pozor, neplést si half-ironmana (poloviční vzdálenosti) s ironmanem (3,8-180-42,2km). Toho pravého Ironmana Zorro dal až v roce 2018 po 1,5 roku trénování s trenérem.
Takže jsi zkoušel přípravu sám a pak až trenéra?
Přesně tak. Ze začátku jsem se vše učil sám. Nějak jsem se snažil jezdit na kole a běhat. Nemělo to sice žádnou koncepci, ale o to větší bylo nadšení.
Sledovat celou cestu Vládi Hrabce můžete na jeho instagramovém účtu @tri_zorro
Bylo plávání pro tebe nejhorší?
Plavání ani tak ne, protože třeba styl prsa jsem uměl docela dobře. Hodně špatně jsem plaval kraul, tedy spíš vůbec neplaval. Nejhorší a nejtěžší je pro mě dodnes kolo. Stojí to hodně dřiny a progres je pomalý, je to „běh na dlouhou trať“.
Pokud by za tebou někdo přišel s prosbou o radu, jak se co nejlépe připravit na ironmana, co bys mu doporučil?
Být hodně trpělivý! Dát si na přípravu minimálně dva roky, nikam nespěchat, začít pomalu, trénovat aspoň 4-5x týdně a věnovat dostatek prostoru regeneraci.
Kdybys zpětně něco mohl při přípravě udělat jinak, co by to bylo? A co je pro tebe při závodění největší výzva?
Zpětně bych určitě více poslouchal své tělo a nešel přes limit. Ušetřil bych si spoustu týdnů, kdy jsem díky vlastní blbosti a zranění nemohl trénovat. Při závodění je největší výzva překonat sám sebe, nevzdát to. Až pak přichází na řadu čas, pořadí, nebo soupeři. Zatím jsem nevzdal ani jeden závod.
Ve Francii (IM 70,3 Vichy) na half-ironmanu jel po defektu 45km na prázdné galusce, ale nevzdal to, stihl dojet v limitu a závod nakonec dokončil.
Z čeho míváš před závodem největší obavu a jak se s tím zvládáš vypořádat?
Když si vzpomenu na můj úplně první triatlon, tak jsem měl strach úplně ze všeho, a to se třeba plavalo jen 400 m v bazénu, kde se dalo stoupnout. Ale je to závod od závodu. Někdy je to plavání v ledové vodě, jindy moc kopcovité či větrné podmínky na kolo nebo běh v poušti. Vždycky si však řeknu, že když to dali jiní, proč ne já? Co by řekli moji synové kdybych to vzdal nebo nedal? Je to pro mě výzva! A taky, strachy se musí překonávat, jinak se nikam neposuneš.
Na duatlonu VALACHY TOUR běžel v tretrách a s rozbitým MTB kolem „na zádech“ 12 km po kopcích, jen aby ho dokončil. Byl sice úplně poslední, ale nevzdal to.
Mé oblíbene motto zní „Svět patří těm, co se neposerou” (Charles Bukowski).
My děkujeme za rozhovor a tímto bychom vás rádi pozvali, ať se s námi připojíte k Zorrovi na poslední cestu před závodem prostřednictvím výzvy, díky které navíc můžete vyhrát opravdu krásné ceny.
